Den D

Úterní večer je od deseti hodin na prvním programu České televize vyhrazen investiční reality show Den D. Formát pořadu vznikl v roce 2001 v Japonsku, o čtyři roky později se objevil také ve Velké Británii, kde byl jako Dragon´s Den na BBC2 velmi úspěšný a dočkal se hned šesti řad. V březnu roku 2009 se show dostala na veřejnoprávní obrazovku také do České republiky, kde momentálně běží druhá třináctidílná řada a v přípravě brněnského studia je již třetí. Moderátorem čtyřiceti pěti minutového vysílání je známý rozhlasový zpravodaj Jan Pokorný, sám je ale na obrazovce vidět minimálně. Hlavní prostor totiž správně dostávají účinkující na obou stranách pomyslné barikády.

V zašlé tovární hale sedí pět investorů, před které předstupují lidé s různými nápady a snaží se protřelé multimilionáře zaujmout tak, aby jim pomohli rozjet jejich projekt. Odměnou za vloženou investici ve výši 200 tisíc až 1,5 milionu korun nabízí procentuální podíl ve vznikajícím byznysu. Formát pořadu je jednoduchý, pokaždé ale nabídne úplně jiné situace právě díky nejrůznějším postavám, které prezentují někdy více, jindy méně bláznivé nápady. V posledním díle tak vystoupil například pán snažící se proniknout na trh s bylinkovými žvýkačkami, dvojice nabízející zabezpečené plachty na přívěsy kamionů a také kouzelník Aleš, jenž si postupně zlomil vaz, snědl a schroupal sklo a na závěr si propíchl tvář jehlou. I přes jeho oživující vystoupení hraničící se sebepoškozováním si ale přízeň investorů získala pouze energická mladá dáma s projektem policových oken. Ta totiž ukázala velké charisma, energii a touhu po úspěchu, čímž dokázala zaujmout

Základem úspěchu formátu byl vedle mnoha zajímavých vynálezců také dobrý výběr investorů. Česká režie vsadila spíše na méně známé tváře, které si své jmění musely sami vybudovat. Zároveň ale stále touží po dalším úspěchu a rozmnožení svého konta. Dvě ženy a tři muži působí dosti přísným dojmem, často až sarkasticky komentují vystoupení účinkujících. Nejdrsnějším investorem je bezesporu Michael Rostock – Poplar. Pod palbou jeho nepříjemných otázek uspěje jen málokterý účastník, milionář navíc působí dosti arogantně a nebojí se říct svůj názor. Ani ostatní investoři s příkrými soudy nezůstávají pozadu, všichni mají své vlastní osobité charisma a dávají ho patřičně najevo. Jejich štiplavý humor dodává vysílání potřebné kouzlo.

Dalším z klíčů k úspěchu Dne D je zájem ostatních médií. Ta totiž o osudech vystupujících snílků ráda informují, a tak dělají tvůrcům pořadu další reklamu. Rozhodně je zajímavé sledovat vývoj projektů i potom, co se ve vysílání mihly. Často nakonec paradoxně uspějí ti, které investoři odmítli.

Jediný problém tohoto televizního formátu vidím ve střihu. Prezentace projektů před investory ve skutečnosti trvá klidně kolem hodiny, v televizi se ale musí vejít maximálně do deseti minut, a tak se občas stane, že kvůli malému prostoru nejsou některé projekty uspokojivě vysvětleny. Přes občasné nejasnosti Den D ze záplavy tupých reality show okupujících současný český televizní
trh jednoznačně vyčnívá. Nabízí inspiraci pro všechny snílky, zajímavé a charismatické osobnosti na obou stranách a štiplavý humor – proto má úspěch a baví.

Otázky Václava Moravce - předvolební speciál - Vysočina

Václav Moravec každou středu večer od devíti hodin uvádí speciální předvolební vydání svých Otázek. Týden co týden objíždí se svým týmem krajská města České republiky, kde v různých sálech organizuje diskuze krajských lídrů vybraných politických stran. Počet diskutujících politiků je proměnlivý, zúčastnit se totiž mohou všechny strany, které v regionu přesáhnou pětiprocentní hranici v průzkumech veřejného mínění organizovaných Českou televizí u dvou nezávislých agentur.

V Otázkách z Vysočiny se 10. března představilo hned 7 lídrů. A právě vyšší počet diskutujících, než bývá v podobných pořadech zvykem, je vzhledem k pouze hodinu a třicet pět minut dlouhé stopáži první a zásadní kámen úrazu. Jednotlivým politikům je určeno velmi málo času, navíc se málokdy najde straník, jenž by se určený čas nepokusil zaplnit naučenými frázemi a líbivými klišé. Moderátor formátu Václava Moravce by mohl do řeči diskutujícím skákat častěji a v případě zbytečného žvanění jim brát slovo. Jak skutečně chtějí politici řešit dané problémy se divák mnohdy vůbec nedozví.

Právě velká rozvleklost a slabá časová dotace vysílání souvisí i s výběrem témat diskuze. Kupříkladu na Vysočině se tak celý pořad zaměřil pouze na zemědělství, které je samozřejmě pro tento region typické. Mnozí diváci by se ale rozhodně rádi dozvěděli také o názorech politiků na další palčivé problémy sužující tento kraj. Stačí zmínit pouze dálnici D1, zimní pneumatiky a údržbu silnic. V kontrastu s podceněním prostoru pro jednotlivá témata a kandidáty je místo, jaké vždy dostává sociolog z výzkumné agentury, který opakuje pro aktivnější zájemce o politiku stará známá sociologická moudra o voličích a nepřináší prakticky nic nového.

Zajímavým zážitkem je vždy pohled do publika. To se povětšinou nechová příliš důstojně. Napětí v sále atmosférou připomíná spíše prestižní fotbalové derby dvou sousedních vesniček. Partajníci si do sálů berou i šály a transparenty, avšak obtěžují zejména svými zvukovými projevy. Třeba bučení velmi ruší jednotlivé kandidáty a divák u televize je tak nemusí ani slyšet, aby si udělal obrázek sám. To hlavní, kvůli čemu by publikum v sále mělo být, tedy pro kladení dotazů, zůstává opět vzhledem k délce vysílání nenaplněno. V Jihlavě zazněla pouze jedna otázka z publika. Minimálně polovina přítomných politiků na ní navíc nedokázala smysluplně odpovědět. Větší prostor k dotazům naopak dostávají různé osobnosti z kraje. Jejich pozvání se jeví jako dobrý nápad, avšak i místní celebrity by si mohly své otázky lépe připravit a rychleji je přednést.

Celkové vyznění speciálních předvolebních Otázek je vždy pevně spjato s přítomnými politiky a dalšími hosty. Je však jasné, že Česká televize vzhledem k počtu hostů hrubě podcenila délku pořadu a udělala několik dalších drobných chyb. Celkový dojem ze středečních politických večerů je tak pro oko náročnějšího diváka přinejlepším rozpačitý. Obzvláště mizerný byl pak v případě Vysočiny, kdy si nešťastný koncesionář z celé debaty odnesl hlavně to, kdo z politiků v mládí přeházel nejvíce hnoje.